AI je skvělý trenér. Ale mizerný parťák pro konverzaci.
Jsem self-confessed introvert. Když se ocitnu v místnosti plné neznámých lidí v neznámém prostředí, rozhodně nezářím jako social butterfly. V hlavě si předem systematicky připravuji scénář, o čem se budu bavit, na co se budu ptát, co budu dělat, když konverzace začne váznout. Co dělat, když nastane trapná chvilka. Co když řeknu něco nevhodného. A poznám to? Nebo mi to dojde až si všechny konverzace budu přehrávat a analyzovat nad ránem, když nebudu moct usnout?
I proto jsem byla nadšená z pokroku, který dělá umělá inteligence. Vždyť AI je skvělý parťák, když potřebujete napsat email, procvičit slovíčka nebo gramatiku, zkontrolovat, jestli neděláte chyby, nebo najít fráze pro jakoukoliv situaci. Je dostupná kdykoli, je trpělivá, nevyvrací oči u opakovaný chyb nebo pokusů o vtip. Nabízí služby lektora zdarma nebo za zlomek ceny: bezpečný prostor pro chyby bez obav ze ztráty tváře. Můžu se s ní naučit mluvit a zbavit se studu a nervozity a na společenských akcích pak sklízet zasloužené ovace. Značka ideál.
Zní to too good to be true? Bohužel.
7 % slov. A co zbytek?
Možná si pamatujete na výzkum psychologa Alberta Mehrabiana ze 60. let, ze kterého vzešlo slavné dělení komunikace na 7–38–55:
7 % tvoří samotná slova
38 % tón hlasu
55 % řeč těla
A přitom právě ve slovech tkví největší síla AI: skvěle totiž zvládá takzvanou kognitivní rovinu komunikace — analyzuje slova, opravuje strukturu, navrhuje vhodné výrazy. Je to jako mít po ruce neúnavného editora. Jenže editor je mizerný partner k smysluplnému rozhovoru.
Mehrabianův model totiž ukazuje, že nezáleží tolik na tom, co říkáte, ale jak to říkáte. Říkáte „there are no problems just challenges", ale vyhýbáte se očnímu kontaktu. Říkáte „amazing", ale klesáte hlasem. Zkrátka slova jsou jen malá část příběhu. Verbální a neverbální aspekty se vzájemně doplňují, a v reálném životě jsou často oba stejně důležité.
Let’s connect!
AI vám tedy hravě dokáže pomoci se sedmi procenty komunikace, ale s ostatními aspekty vám můžou pomoci jen lidé. Jejich výraz ve tváři, když mluvíte. Tón hlasu, intonace, postoj těla, gesta. Pamatujete na výraz Cilliana Murphyho při rozhovorech?
AI zkrátka vázne, když musíte read the room a přizpůsobit svůj přednes nebo improvizovat. Nenaučí vás poslouchat, co ostatní říkají, a vnímat drobné nuance, které rozhodnou o tom, zda si dotyčný zapamatuje konverzaci s vámi jako výjimečnou a bude v ní chtít pokračovat — a je jedno, jestli v boardroomu nebo u večeře. Nenaučí vás vyrovnat se s trapasy, které jsou naprosto přirozenou součástí komunikace, obzvláště v rámci mezinárodního týmu, protože pocit trapnosti se nedá nacvičit, ten vnímáme pouze v přítomnosti druhých lidí.
Co je ale nejdůležitější: Zejména v businessu přicházíte při tréninku s AI o možnost učit se navazovat vztahy a budovat svoje jméno/značku. Protože i tady slova nejsou tak důležitá jako pocity a sympatie lidí kolem nás. AI paradoxně budí klamný dojem, že čím větší znalosti, tím vyšší sebevědomí a tím lepší výsledky. Jenže to, jak působíte na ostatní, jak je vnímáte, jak se dokážete zapojit do konverzace, i když se v tématu moc neorientujete, nebo jak se umíte zasmát vlastní chybě a neztuhnout, působí na lidi mnohem víc než dokonalá angličtina. Jak trefně poznamenal jeden z mých klientů:
„Víte, já nechci mluvit s ChatemGPT, potřebuji angličtinu, protože jednám s lidmi, ne s roboty.“
Trochu výzkumu:
Brené Brown, jejíž práce o zranitelnosti a důvěře patří k nejcitovanějším v oblasti leadershipu, dlouhodobě poukazuje na to, že autentické spojení nevzniká z dokonalosti, ale právě z ochoty přiznat chybu nebo nejistotu. A protože AI chyby nedělá, neporadí vám, jak se z chyby elegantně dostat, zasmát se jí, a získat si tím sympatie protistrany. Zkuste se zamyslet: kolikrát vám společný smích pomohl uvolnit napětí a dostat se z nepříjemné situace spíš než dobře promyšlené argumenty? (source)
A tím se dostáváme k nevyhnutelnému tématu soft skills: podle zprávy LinkedIn Workplace Learning Report (2024) patří komunikace, empatie a schopnost navazovat vztahy mezi dovednosti s nejvyšší poptávkou ze strany zaměstnavatelů — a zároveň ty, které se nejhůře nahrazují technologiemi. Co z toho plyne? Tyto schopnosti jsou nezbytné pro práci v týmu, vyjednávání, motivaci nebo při project managementu, jinými slovy pro všechny klíčové role v top managementu každé firmy (source). A World Economic Forum ve své zprávě Future of Jobs 2025 řadí mezi klíčové dovednosti v příštích deseti letech právě kreativní myšlení, schopnost spolupráce a emoční inteligenci (jako již výše zmíněnou schopnost read the room). (source)
Učit se komunikaci a soft skills s umělou inteligencí je jako kdybyste se učili hrát tenis proti trenažéru a pak se postavili na kurt proti živému soupeři. Stroj je trpělivý, předvídatelný a nemění rytmus. Živý hráč čte každý váš pohyb, mění tempo, a hlavně do hry přináší stres. A přesně taková je opravdová komunikace, a je jedno jestli jde o prezentaci nebo networking.
Jak AI doporučuji já
Svým klientům používání AI doporučuji. Je to skvělý podpůrný prostředek a, like it or not, musíme se s ní naučit pracovat. V jednom jsme ale za jedno: AI je berlička, nikoliv řešení.
Protože ty nejkrásnější a nejzajímavější — i nejtěžší — konverzace nevznikají tréninkem ani nacvičováním s někým, kdo vás v podstatě neposlouchá a nerozumí tomu, co CHCEME říct. Vznikají ve chvíli, kdy se konverzace stočí úplně jiným, nečekaným směrem — a vy na ten směr dokážete klidně zareagovat a nechat se jím unést. Když projevíte opravdový zájem nejen o téma, ale i o člověka, se kterým mluvíte. Když jste sami sebou, ne příručkou naučených frází a reakcí.
